Události poslední doby mi nedávají na vybranou. Už třetí den sedím v novinářském atriu, kde se NIKDY NIC NEDĚJE. No dobrá. Někdy něco málo - ale když jste nuceni tu sedět osm hodin v kuse a jediné, co se stane, je jedna desetiminutová tiskovka zelených, která pokud možno vaši šéfovou ani trochu nezajímá, tak je to trochu frustrující. Možná i proto, že nedělám nic a ještě mi platí. (To že jsem řekla?)
Hlavní postřehy:
1) Prodávají tu rohlíky, které velmi připomínají školní svačiny na základce - pročež celé atrium působí jako velká čtvercová architektonicky vymakaná třída dětí, které stejně jen 90% času paří na noteboocích nebo sedí na facebooku.
2) Na zasedání chodí většinou tak pět lidí. Mojí pozornost pak získá přenos jen v případě zaznění slov typu "nmáte splachovací záchod?" (poslankyně Orgoníková 9/9/09)
3) Ondřej Liška je rajcovní.
Na dnešek mám naspány úctyhodné 4 hodiny. Začíná mě bolet hlava. Long Island Ice tea má ale tu výhodu, že s čímkoli ho mícháte, můžete vlastně tvrdit, že nemícháte. Technicky vzato. Jdu si koupit rohlík.
