Používat cizí jazyk, ne? Jakože - řeknete, co chcete, ale kde je ten slastnej pocit, že jste se vyřvali? Nebo jistota, že každému dojde vaše hlubokomyslné filozofické sdělení?
Takže se mi teď chvíli nechce psát mým seknd lengvidžem, ale ne proto, že mi došlo, že vypadám jako nějakej namyšlenej anglofil, ale proto, že rodnej jazyk máte /většina z vás/ prostě jen jeden. Já taky.
Ostatně jestli se mi podaří zprovoznit vlastní stránky, možná se na ně komplet přestěhuju, a tam bych ráda měla místo pro svoje slovní průjmy.
No.
Rock for People. Určitě skvělej zážitek kterej jen tak z hlavy nedostanu, i když mi prej "ztratili formulář k akreditaci". Tatabojs a Massive Attack udělali nejlepší show a Kaiser Chiefs.. Kaiser Chiefs jsou, jak říká můj velmi blízký přítel a budoucí manžel Jirka, přece taky jenom lidi. No fakt. Už to nejsou ty sexy kluci z plakátu, už to je jen banda úplně normálních anglánů. Teda samozřejmě hlavně Nick je pořád mistr popu /i když Vondráček prohodil něco o vagónu plnym brambor/ a neodpustila jsem si sáhnout na Rickyho zpocenou mokrou britskobledou paži. Taky jsem přehodnotila svůj fangirl žebříček sympatií, protože bylo příliš zjevné, že Ricky
má klasicky zpěvákovskou attitude, takže teď tajně po nocích kreslím portréty Peanuta. Ale
jakože jen tak nevinně. Žejo.
Lidi. Myslím, že dnešní společnost přeceňuje úlohu přátel v neprospěch rodiny. Samozřejmě,
že pokud vás osud nepožehnal tou ideální nukleární rodinou, musíte čekat až na svojí vlastní /prokreace rekreace/. Chris Martin tvrdí, že když nemáte svoji bandu, tak to s váma půjde do
háje, a na tom taky něco je, jenom bych řekla, že je potřeba brát svojí rodinu taky jako součást
té své bandy.
Což mě ne úplně oslím můstkem dostává k mlhavé vzpomínce na některé lidi, kterým nestojím ani za kva, ale vlastně mě to u nich nepřekvapuje.
O to víc si pak musím vážit té svojí bandy, do které vedle mých nukleárních patří i Kamil, Jirka, Karin a Soc, protože až na jednu vyjímku jsou to lidi, kterým jsem stála za několik let poměrně blízkých kontaktů.
