Of Four Different People

Ty múzo.

Ty múzo, ty protivná múzo z minula,
pořád jsi krásná a stále o tom víš
jak když v náruči s' mi před lety usnula
hned poté, cos řekla pravdu a já celou noc proplakal
protože jsem byl mladý a chtělo se mi.
Rozevíráš nade mnou svůj rudý deštník s květy
a já kývnu, protože prší, stejně jako včera
i tahle noc kropí těžkou černou vodou květy
předloňských šeříků.

Nevidím změnu, ani jednu jedinou
a nedávám ni zbla ti najevo, že bych byl schopen
udělat ty samé chyby s krásnou vidinou
že na tu jednu noc opět spočineme s nohama propletenýma

Dívko z obrazu, ty múzo
překonám sám sebe
a pojedu s tebou jen
JEDNU STANICI
.

O té, co tvrdila, že jsem jí zničil život

Vidím tě, jsi to ty, jsi to ty jak tehdy,
to ty pruhy a unavený pohled
no tak, dělej, já tuším, že přišla
dívka, co mě zbožňovala ač já byl jen prošlapaný led.

Ani slovo nevyjde z mého hrdla,
co když mě nenávidíš, co když miluješ?
Promluv, usměj se, cokoli, vyraž
ke mně a dokaž, že pamatuješ.

Neřekla nic, sklopila hlavu, opřela jí o sedačku
v autobuse
a já zrovna vystupuji, odcházím od ní,
zase.

Zatímco ležím, venku hřmí

Déšť na plechovou střechu a blesky na mé nahé tělo
jen pár minut poté, co jsem s tebou mluvil.
Jako vždy, bránil jsem se, jenže tobě se prostě mluvit chtělo.
Třeba o tom, že se nebojíš bouřky.

Neznám mnoho dívek, které by se nebály,
zato já nemůžu usnout, když nade mnou bliká nebe
nespím, tak myslím na to, jak to asi vyhráli,
ti, co teď podvojmo se mohou brodit kalužemi.

Myšlenky k večeři

Ztratil jsem štěstí už tolikrát,
až mě to naučilo
že je to ta nejvíc kluzká věc na celém světě
ale kdo má dobré oči a hbité sítě
tomu se po něm nikdy dlouho nestýská.